Flavia Leng
Flavia Leng: Můj život s Daphne du Maurier Daphne du Maurier (na fotografii s manželem a dětmi) je jedna z nejúspěšnějších a nejznámějších britských spisovatelek minulého století, prozaička a dramatička, autorka románů a povídek s hororovými a gotickými prvky. Mnohé z jejích knih se dočkaly filmového zpracování a některé z nich, romány Hospoda Jamaika, Rebeka a Ptáci, svým dokonalým zpracováním zařadil režisér Alfred Hitchcock mezi legendární příběhy světové kinematografie.
Mladší z dcer Daphne du Maurier, Flavia Leng, vydala deset let po matčině smrti své vzpomínky, odhalující neobyčejné dětství v rodině slavné spisovatelky. Popisuje zde život své matky v jejím milovaném sídle Menabilly v britském hrabství Cornwall tak, jak jej viděli její nejbližší. Ne vždy ale ve světle, v němž by sama slavná spisovatelka chtěla být viděna.
Daphne du Maurier se narodila v Londýně roku 1907 do umělecké rodiny. Studovala univerzity v Londýně a ve Francii, hodně cestovala. K psaní byla vedena již od dětství svým otcem a díky svému strýčkovi, který byl editorem časopisu, mohla svá první literární díla také publikovat. První knihu vydala v roce 1931. O rok později se vdala za svého oddaného obdivovatele Fredericka Arthura Montague Browninga (později generál Browning, povýšen do rytířského stavu za věrnou službu království za druhé světové války), s nímž měla tři děti: dcery Tessu (1933) a Flavii (1937) a syna Christiana (1940).
Daphne du Maurier si Cornwall zamilovala již v dětství, kdy trávila prázdniny na cornwallské usedlosti Ferryside. Často zde zůstávala sama, nalézala tu klid a svobodu, kterou tolik potřebovala. Čím déle pak v dospělosti publikovala a čím byla úspěšnější, tím častěji hledala úkryt před světem – kde jinde než ve svém milovaném Cornwallu. Útočiště nalezla v poněkud zpustlém sídle Menabilly, kam se i se svou rodinou přestěhovala a které posloužilo jako inspirace k mnoha jejím knihám. Menabilly se tak například stalo předlohou sídla Manderley v nejznámějším z jejích románů: Rebeka (1940).
V roce 1969 byla Daphne du Maurier oceněna za svou práci povýšením do šlechtického stavu britskou královnou. Zemřela 20. dubna 1989 v Cornwallu a zanechala po sobě významné dílo, které ovlivnilo celou britskou literární scénu. Na její počest se od roku 1997 pořádá ve městě Fowey literární a umělecký festival.
Co je na knize Můj život s Daphne du Maurier pozoruhodné, je styl, kterým Flavia Leng svou knihu napsala. Ukazuje se, že zdědila talent po své matce, zejména pokud jde o vykreslení místa děje. Biografie, která právě vychází i v českém jazyce, ale nastiňuje méně romantickou verzi života v rodině Daphne du Maurier. Spisovatelka trpěla posedlostí být dokonalou manželkou a matkou, což ústilo v deprese a sebeopovržení, neboť rodinný život se s kariérou úspěšné autorky příliš neslučoval. Nejen že velkou část svého života strávila v ústraní společnosti, ale stranila se i své rodiny. Uchylovala se do světa, kam ani její nejbližší neměli přístup. Daphne du Maurier si již jako dítě vytvořila své „alter-ego“ a v dospělosti žila ve své vlastní realitě, kterou bohužel ani její rodina nedokázala pochopit. Flavia Leng tak popisuje neobvyklé a mnohdy velice osamělé dětství v Menabilly, matčinu hlubokou náklonnost ke Cornwallu, rodinné přátele, kterými byli mimo jiné i herečka Gertrude Lawrence a režisér a dramatik Noël Coward.
V nakladatelství Motto vyšlo: