Vrábková Helena
Nemám ráda techniku Helena Vrábková (www.helabrejchova.cz), vlastním jménem Brejchová, se narodila v květnu 1958 ve Strakonicích. Kromě sedmileté přestávky, kdy bydlela v malebné jihočeské vesnici Přešťovice u Strakonic, zde žije a pracuje dodnes. Vystudovala obchodní akademii, ale ekonomice se téměř nevěnovala. Pracovala v zahraničním obchodě, byla prodavačkou v drogerii a potravinách, uklízečkou, matrikářkou, pečovatelkou, skladnicí, ale i obchodní ředitelkou.
Životní cesty této jihočeské autorky vedly různými výmoly a překážkami – ale jak sama říká, pokaždé s tužkou v ruce. Léta pravidelně přispívala do různých jihočeských periodik, psala především fejetony a reportáže.
Svou první knihu Co věděly naše babičky a co jsme my zapomněli vydala v nakladatelství MOTTO v roce 2001. V roce 2009 vyjde její volné pokračování Co vařily naše babičky a co jsme my zapomněli. Inspiraci k napsání této knížky autorka našla v zážitcích své babičky, která pracovala jako hospodyně a kuchařka v domácnosti hudebního skladatele Oskara Nedbala. V roce 2003 a 2006 napsala knihy Sám sobě věštcem a Keltský horoskop aneb Když stromy vyprávějí.
Autorka se věnuje výkladu tarotu a alternativní léčbě alergií. Nemá ráda techniku, dodnes s chutí píše na starém psacím stroji po dědečkovi. „S technikou je to jako s ohněm – dobrý sluha, ale špatný pán,“ říká, „čím je jí kolem nás víc, tím více jsme uštvaní. Člověk vzešel z přírody a měl by se jí v každodenním životě co nejvíce dotýkat.“
Životní krédo Heleny Vrábkové je jednoduché: „Co zaseješ, to sklidíš.“
V nakladatelství Motto vyšlo: