Walló Olga
Její jméno je synonymem českého dabingu Olga Walló je královnou českého dabingu. Věnuje se mu už 33 let. Její otec K. M. Walló byl filmový a dabingový režisér a malá Olga vyrostla na podvozku kamery. Ve stejné době, kdy pochopila, jak se vaří kaše, už věděla, jak se vaří film.
Olga byla uzavřené dítě. Ve čtyřech letech četla rusky. Vzpomíná si, jak v Pravdě v azbuce luštila, že „Stalin umer“. Byla nesnesitelně vážnou dospívající dívkou. Na obědě s profesorem filosofie se rozpovídala o morálních zábranách neokantovců, až z toho milý profesor zvadl… Vdala se za muže, který jí připadal nejodpornější v jejím okolí (nejhnusnější nevystihuje situaci). Sama sobě připadala velmi nehezká a říkala si, že se k sobě hodí.
Otec zřejmě soudil, že se k ničemu nehodí, ale dabingem se uživí vždycky… Rozvedla se a zase se vdala. „Filozofie hrála v mém životě významnou roli. Postupně jsem si vzala tři své spolužáky z filozofické fakulty. Když uvážíte, jak je filozofická fakulta strašně feminizovaná, můžete to brát jako úspěch.“
Teprve dnes chápe, co jí vyčítali všichni její manželé – že příliš nasákla hereckým prostředím: ve společnosti lesk a doma ušmudlané zákulisí. „Ale lze si na to zvyknout,“ soudí její třetí manžel, se kterým žije už 15 let. („Na rozdíl ode mě je strašně rozumný.“) Zatímco ona v padesáti zdolává horské řeky na kajaku, manžel za ní jezdí autem a pečuje o ni. Ze slovenského Váhu ji odvážel do nemocnice – v rameni si vykloubila obě ruce, a protože byla na řece sama, nezbylo jí, než dojet na smluvenou zastávku za manželem.
Olga Walló má dobrou kondici, ale nepřijde si výjimečná. „Nedávno jsem s přáteli sjížděla v Rakousku řeku Möll. Přede mnou se tam na řece převrátila devětasedmdesátiletá paní. Její kajak se rozbil na třísky, ale ona už druhý den jezdila ve vypůjčené lodi. Když jsem se na ni dívala, uvědomila jsem si, že proti ní jsem teprve na začátku.“
Olžin racionální manžel vyučuje němčinu, angličtinu a francouzštinu, ale na cestování příliš není. „Tak nanejvýš do Řecka – na pláž,“ říká Olga. Na Amazonce byla proto bez něj. Od Indiánů se naučila pádlovat zdánlivě nesmyslně na špičce lodi. Využila to při loňských záplavách, kdy sjížděla rozvodněnou Lužnici u hranic s Rakouskem. V korunách vrb se jinak projíždět nedá.
Zatímco v minulosti byl pro ni dabing útěkem do světa, dnes má svoji profesi ráda, jen za slovo „dabing“ se stydí. Patří k režisérům, kteří se nebojí přeobsadit zažité herecké hlasy. „Je lepší jít po roli. Neobsazovat do Bronsona, ale do Hamleta,“ vysvětluje.
Spisovatelkou se rozhodla stát před dvěma lety ve Venezuele. Z tropické horečky se jí z paměti nořily vzpomínky na vyprávění maminky o rodném Újezdě. Využila je k románu Věže Svatého Ducha, který nabídla nakladatelství MOTTO. Autoři někdy čekají i měsíce, než jim nakladatelství odpoví. Ředitelka MOTTA Romana Přidalová volala Olze za dvě hodiny. Ta během dvou let napsala další dva díly. „Až do současnost mám rozpracováno osm dílů ságy. Osm knih místo osmi dětí.“
Převzato ze společenského týdeníku Story
V nakladatelství Motto vyšlo: