Tajná kniha

Poznámka k Tajnej knihe ireny Obermannovej

Knihu som prečítala, rýchlo, dychtivo....autorka sa úprimne a pravdivo vypísala z utrpenia lásky, ktorú vo svojom veku už neočakávala. Myslím si, že je to hlavne psychoterapeutické dielo. Pomohlo jej psychike, vyrovnať sa s neperspektívnym dlhodobým vzťahom cynického využívačného partnera, uvedomiť si šťastie matky dospelých úspešných detí a prežiť utrpenie zamilovanosti ohraničené mnohými obmedzeniami. To, či to je Havel alebo nie, nie je podstatné. Nie je to žiadny bulvár...je to pravdivá kniha o citoch a živote zrelej osamelej ženy. Pani Obermannová, nenehajte sa znechutiť...držím palce. E. Zahradníková

Copak se asi delo po Hromnicich...

Myslim, ze je to kniha predevsim o zivote - kazdodenim upachtenem zivote, kterym se musime vsichni prodirat nejlepe jak dovedeme. Nehlede na to, zda prodavame rohliky ci urcujeme smer behu sveta. Je o lidech, o detech, o citech, o porozumeni a pochopeni, o duvere, o bolesti, o ironii, o strachu, o klidu, o smesnostech, ... O nas. O nich. O nem. Pro neho. Je taky o lasce. Verim kazdemu radku - nehlede, co rika... A kolik kazde slovo muselo stat (treba ne penez). Skoda toho humbuku kolem, a dobre za nej :) Mne je najednou mnohem bliz, milejsi...Tak ci tak. Azlypryc. :) Nora

Tajná kniha Irena Obermannová

Knihu jsem dostala k narozeninám a těšila se na příjemné chvíle při jejím čtení. Bohužel po pár stránkách jsem ji znechuceně odložila. Nebála bych se říci, že kniha je hyenismus a sebezviditelnění sama sebe. To jestli byl její milenec obravdu pan Václav Havel nebo ne, bylo mezi ním a jí. Mnoho věci tomu nasvědčuje. Pokud by to nebyl nějaký slavný člověk, sotva by ji napadlo psát o jejich intimnostech. Myslím si, že zneužít přátelství takto slavného, slušného a hodného člověka je opravdu k odsouzení. Ale žijeme v sobě, kdy se honíme za penězi, že paní spisovatelko. Nejsem pro pálení knih, ale tuto knihu nechci mít ani doma, takže ji v nejbližší době zašlu zpět do nakladatelství s prosbou, ať si ji laskavě paní spisovatelka nechá. Pokud kdokoli se mnou souhlasíte, udělejte to také. Těch pár korun, které zaplatím za poštovné za to stojí a vy budete mít dobrý pocit. Skláním se nad památkou pana Havla a všem čtenářům přeji knihy, které stojí za přečtení. Lenka Pavlicová

Tajná kniha

Čte se to jedním dechem,má to duši, silné emoce...kdo poznal podobně křehkou šťastnou nešťastnou lásku, toho to dost vezme, a místo bulvární špíny spíš soucítí s oběma, no možná jsem jen blbá příznivkyně červené knihovny, ale na mě zkrátka knížka zapůsobila hlavně těmi emocemi, těžko říct, zda by byla tak působivá, kdyby šlo o stejný příběh nějakého pána a nějaké paní, byť by vše ostatní bylo podobné, takže moc nevěřím, že autorka chtěla "toho pána" utajit, možná to bylo tak moc silné, že to napsat prostě musela. Horší jsou ty důsledky, že to panu V.H. ublíží (ale ublížila mu skutečně ta kniha nebo bulvární tisk???) na sklonku života, se dalo těžko tušit, ale za sebe říkám, že v mých očích kniha panu V.H. neublížila, naopak. Možná jen měli oba mlčet, aby literatura zůstala literaturou a bulvár bulvárem, oba v tom šlapali jako sloni v porcelánu, čímž, myslím, to zkazili sami sobě mezi sebou. Já děkuji za odvahu a silný příběh a oběma (panu V.H. už bohužel kamsi do daleka) trošku závidím, jestli to opravdu bylo tak krásné a tak bolavé...

Jak může někdo tvrdit, že je to vylhané a zároveň skandální - to se přece popírá ...

Irenu Obermannovou nečtu a například seriál o důchodcích jsem vypnula, nedalo se na to dívat. Knihu jsem koupila do ciziny na přání a musím říct, že jsem si v obchodě připadala jako vyvrhel. Jelikož šlo o pozdní vánoční balíček, musela jsem to buď rychle přelouskat a poslat, nebo prostě jen poslat. Zvolila jsem to první, a nelituju toho. Nikdy jsem nebyla fanynkou pana prezidenta, ale musím říct, že tahle kniha mi ho přiblížila víc než tisíc projevů. Konečně jsem pochopila nejen ty zástupy dam, omdlívajících při spatření "velikána", ale možná i duši toho pána, kterému nikdy nebylo dáno žít normálním životem (ale tak nějak mi vyšlo, že jinak by to ani nechtěl ...). Až na krátký dialog na konci knihy mezi NČ a IO mám pocit naprosté autentičnosti. Směju se chabým pokusům fanatických příznivců o dehonestaci autorky. Většina z nich knihu ani nečetla (a ani to prý nemá v úmyslu). A většina z nich patrně ani netuší, co znamená být po uši a beznadějně zamilován do někoho, koho lze milovat patrně pouze platonicky, neb jiná láska zavání rouháním a znesvěcením - trochu mi to připomíná knihu Ptáci v trní