Kdo jsou ti citoví upíři?
V opatství Carfax svítí světla. Je noc. Podle pověsti koupil zříceninu opatství jakýsi výstřední šlechtic z východní Evropy. Říká se, že se v noci po opatství pohybují prazvláštní bytosti, potichounku procházejí mlhou. Lidé nemohou spát, protože psi vyjí a krajinou se ozývají zvuky připomínající narážení netopýřích křídel do okenních tabulí. V těch nejvýstavnějších domech ve městě se budí mladé ženy z hrůzostrašných snů, jsou vyděšené, vyčerpané, apatické. Některé se neprobudí vůbec.
Děje se něco strašného, ale jediné vysvětlení se za denního světla jeví jako šílené, pověrčivé povídačky. Upíři přece neexistují, že? Kde tedy nalézají nemrtvé duše, které v noci ničí živé, v moderním světě místo?
Vysoký snědý muž v obleku se zasměje. „Upíři? To je přece pohádka, kterou se straší děti.“ V očích se mu zablýsknou pronikavá světýlka. „Dovolte mi, abych se představil,“ naváže. „Jmenuji se hrabě Drákula.“ Ano, byl to Drákula z pera Brama Stokera.
Upíři vás sledují, dokonce i teď, když čtete. Mají o vás přehled za denního světla na ulicích, pod jasným světlem zářivek v kancelářích, nejspíš i v teple domova. Pohybují se kolem nás, převtělení za obyčejné lidi. A ve chvíli, kdy je ovládnou jejich vnitřní potřeby, se proměňují v zákeřné bestie.
Tito upíři z nás však nevysávají krev, jejich pochoutkou je citová energie.
Nepleťte se, nemluvíme o otrapech, otravném hmyzu, s nímž se setkáváme den co den, a zaženeme ho tím, že si trváme na svém nebo na něj zaútočíme asertivitou. Mluvíme o skutečných bytostech přicházejících z temnot. Dokážou vás nejen vyvést z míry nebo vytočit, ale i zhypnotizovat, zastřít vám mysl falešnými sliby, zahalit vás v oparu zlých kouzel. Citoví upíři vás zatáhnou do svého světa upíření a pak z vás vysají citovou energii.
Citoví upíři na první pohled vypadají jako bezvadní lidé, dokonce lepší než ostatní. Jsou bystří, chytří a stejně okouzlující jako ten transylvánský hrabě. Snadno si získají vaši přízeň i důvěru. Chcete od nich víc než od druhých. Očekáváte více, dostanete méně a na závěr vás citoví upíři srazí na kolena a odejdou s hlavou hrdě vztyčenou. Pozvete je do svého života a svou chybu si uvědomíte až ve chvíli, kdy se za nimi zavírají dveře, vy jste na dně sil, třeští vám hlava, máte prázdnou peněženku a nejspíš i zlomené srdce. Přesto si nejste jisti odpovědí na otázku, zda jste ti špatní vy, nebo oni.
Špatní jsou oni. Citoví upíři.
Znáte nějaké? Už jste měli tu čest seznámit se s nimi?
Poznali jste lidi, kteří na první dojem působili jako dokonalé bytosti, ovšem nakonec vám v životě nadělali totální zmatek? Okouzlil vás někdo neodolatelným šarmem? Oslepil vás někdo blýskavým pozlátkem, z něhož vám zrak přecházel? Šeptal vám někdo během romantické noci čarokrásné sliby, po nichž se s úsvitem jen zaprášilo?
Vysál z vás někdo citovou energii?
Citoví upíři nevylézají po nocích z rakví. Žijí mezi námi. Mají tvář zdánlivě srdečných a milých sousedů zaplavujících nás úsměvy, jenže za zády o nás vyprávějí krvelačné pomluvy. Citové upíry najdete i ve svém sportovním týmu. Jsou skvělí a prostě úžasní, ovšem pouze do chvíle, než na ně namíříte kritický prstík. Pak předvádějí uvřískané scény, za něž by se nemusel stydět kdejaký tříletý capart. Citové upíry pochopitelně najdete i u sebe v zaměstnání. Zpravidla zahrnují luxusně placené manažerské typy aktivně se nořící do zákulisní politiky a zdánlivě nenápadných intrik. Mají s tím vším tolik starostí, až jim na samotnou práci nezbývá moc času. Citové upíry najdete dokonce i ve vedení firmy; patří k nim šéfové kázající o podpoře profesních zdatností a pozitivní zpětné vazbě, ale ani se nenadějete a už kdekomu vyhrožují, že ho vyhodí za sebemenší chybu.
Citové upíry pochopitelně můžete odhalit i v rodině. Zkuste si v mysli projít blízký i širší okruh příbuzných. Co takový švagr tvářící se jako génius, ale neschopný udržet si zaměstnání déle než pár měsíců? Anebo ta nenápadná, téměř až neviditelná teta, která s nasazením pečuje o všechny kolem sebe, náhle záhadně onemocní a její křehké zdraví vás přinutí, abyste se pro změnu starali vy o ni? Musíme vůbec mluvit o prapodivně milujících rodičích, kteří kážou o tom, jak se má mít člověk rád, a pak od něj s naprostou samozřejmostí očekávají, že v první řadě bude láska prokazovaná a dokazovaná jim?
Pozor, upír třeba i spává vedle vás v posteli, noc co noc. V jedné vteřině se projevuje jako oddaný a láskyplný partner, ve druhé se z něj stává studený psí čumák.