Kostky jsou vrženy
1. Méně vymýšlíme, více kopírujeme
Řekněme, že většina lidí žije podle takzvaného zdravého rozumu. Zachce-li se mi jít do kina, pak podle zdravého rozumu obstarám vstupenky a jednoduše jdu. Zdravý rozum mě však mistrně zradí, požádá-li mě bratr mé ženy, tedy můj švagr, abych mu půjčil 50 000 Kč za předpokladu, že moje úspory vykazují obnos 60 000 Kč a vyděláváme-li oba s manželkou 25 000 Kč.
Náhle jsem byl vystaven situaci, přesně zarámované uvedenými obnosy, kdy částka 50 000 Kč je pro mě částka významná. Zdravý rozum mi nejenže neporadí, ale sdělí mi, že jsem v pěkné bryndě, protože na jedné straně uznám, že švagr má možnost si konečně obstarat byt, na druhé straně však nějak neurčitě, ale naléhavě tuším, že dostat od něho peníze nazpět bude problém. A to problém mučivý.
Nejsem si už tak docela jist, zda obrátit se na manželku o radu lze označit za hlas zdravého rozumu, protože mám-li za sebou alespoň pět let manželství, zatuším, že manželka mi mou proradnou situaci spíše zkomplikuje. Třeba vypálí od boku „je to můj bratr a jemu půjčit musíme“. Manželka ale nedodá, že stane-li se nám někdo dlužníkem, pak tím nejhorším bude právě bratr manželčin. Vždyť právě od bratra manželky nepůjde patrně obnos vymáhat soudně.
Pozeptáte se svého dobrého přítele a ten vypálí rovněž od boku „příbuzným se peníze zásadně nepůjčují, od toho jsou tady banky“.
V podstatě jsme obdrželi dva návody, jak jednat. Z jednoho vyplynulo zřetelně půjčit, z druhého nepůjčit. Sami domyslíte, že půjčit znamená trýznit se pochybnostmi, zda peníze někdy ještě uvidíte, nepůjčit znamená rozhádat se s manželkou, švagrem, švagrovou, tchyní, tchánem a otevřít brány pekelné nekonečným manželským a příbuzenským svárům.
Švagra začnete od toho okamžiku chápat jako nejapného blba, který vám zkomplikoval váš už jinak dosti komplikovaný život. Bude se vám jevit jako vyžírka, parazit, bezohledný sobec. Ale i vaše svědomí do věci promluví, protože se vám hlavou co chvíli mihne myšlenka, že švagr má opravdu nevyhovující byt a že by přece jenom snad bylo správné mu peníze půjčit.
V přesně zarámované situaci vám zdravý lidský rozum neporadí. Selže. Neuchrání vás od zloby a mučivé bezmocnosti.
Upozorňuji vás, že začnete-li svým zdravým rozumem problém soustavněji promýšlet, uvíznete v chaosu zdůvodňování a vyvracení, přestanete spát, začne vás bolet hlava, hádky s manželkou budou drtivé, začne se u vás mluvit o rozvodu, třebaže máte dvě malé děti, a nakonec vás může potkat to nejhorší – něco, co jste nedouvážili:
Půjčíte švagrovi peníze neochotně a zdráhavě a on – darebák – si z toho vypreparuje argument, který lze shrnout do věty: proč bych měl peníze nějak překotně vracet, když mi byly tak neochotně půjčeny.
To vás skolí definitivně.
Musím vás s politováním upozornit, že zdravý lidský rozum za této situace selhává. Ten problém totiž není vůbec na úrovni zdravého rozumu řešitelný. Jeho řešení nelze vymyslet.
A to si možná ani neuvědomíte, že peníze, které z banky vyzvednete, vám neponesou úroky, i ty vám váš švagr půjčkou odebral. Ale ukončeme etapu destruktivního rozvracení vaší osobnosti a tažme se, zda problém není řešitelný expertně.
Odpovídám, že ano, ale…
Expert totiž ví, že půjčka mezi švagry vyžaduje existenci postoje. A postoj je nějaké tvrzení, od něhož můžete odvozovat své jednání.
Doporučuji ještě před uzavřením sňatku zvolit následující postoj: Nikdy nikomu ve svém životě nepůjčím peníze a nikdy v životě si ani já od nikoho nepůjčím.
Tento postoj sdělím ženě, kterou si vezmu za manželku, pak všemu svému a jejímu příbuzenstvu a pevně ho vmetu do tváře každému, kdo mě požádá o půjčku.
Nezabetonujete-li se v tomto postoji, je ohrožen váš duševní klid, vaše duševní pohoda.
Nám jde ale o něco jiného. Slyšeli jste totiž tři postoje, z toho jeden expertní a dva neexpertní. Těm neexpertním budeme říkat hovorové.
Hovorový postoj č. 1: Bratrovi mé ženy je správné peníze půjčit.
Hovorový postoj č. 2: Příbuzným se peníze zásadně nepůjčují.
Expertní postoj: Nikdy nikomu peníze nepůjčím a ani já sám si je nevypůjčím.
Ze všech tří postojů vyplývají pravidla pro jednání.
Z hovorového postoje č. 1 vyplývá pravidlo: bratrovi své ženy půjč peníze.
Z hovorového postoje č. 2 a z expertního postoje vyplývá pravidlo: bratrovi své ženy peníze nepůjčuj.
A nyní sledujte sami sebe, kterému postoji fandíte, které řešení se vám zalíbilo, nebo případně podle kterého jste se až dosud řídili.
Moderněji se tážeme: Který postoj a z něho vyplývající pravidlo pro vaše chování se vás zmocnilo.
Jistě jste si sami odvodili, že okamžité životní situace nemůžete vždy zevrubně a dopodrobna promýšlet. Ani váš kamarád, kterého jste požádali o radu, svou odpověď nepromýšlel, poradil-li vám, abyste příbuzným nepůjčoval. Jeho se zmocnil postoj příbuzným nepůjčovat. Možná že měl špatnou zkušenost, ale možná že svůj postoj jen tak někde slyšel a zalíbil se mu.
Jakýkoli názor, buď pronesený jako výrok, nebo napsaný jako věta, se nám nejdříve zalíbí, a teprve potom ho v důsledku zalíbení prohlásíme za správný.