Magická padesátka
Předmluva
Ženská srdce jsou stejná, stejná a stejná. Ženské štěstí je stejné, stejné a stejné.
Nerady to připouštíme, protože každá z nás si zakládá na své výlučnosti. Náš privátní příběh je zcela určitě jedinečný! Ať si to přiznáme či nikoliv, vypadá to tak, že existuje jenom jeden jediný příběh ženy a ten se do nekonečna opakuje. Mění se pouze v zápletce a drobných detailech. Že ne?! Ale ano, jsme stejné a naše životní story se až neuvěřitelně překrývají, jako by to byl jenom jeden jediný příběh.
Každé z nás někdy někdo odešel. Každá z nás se nevhodně zamilovala. Každou někdo oklamal a každá žena někdy někoho zklamala nebo se špatně rozhodla. Všechny se těžko vyrovnáváme s dospělostí svých dětí a více či méně se snažíme strhnout je na tu „správnou“ cestu. Stárnou nám rodiče, bojujeme s nadváhou, bolí nás nohy, ke svým partnerům cítíme téměř sourozenecký vztah, pociťujeme neskonalou únavu, protože nás tlačí k zemi stereotyp, a vůbec nejhorší je, že naše krása jako by se ztrácela den ze dne. Je nám padesát a víc, při pohledu do zrcadla si nedáváme valnou naději na změnu. To snad vyřeší jen estetická chirurgie! No, otázka ovšem je, pro koho?! Ten, který nám kdysi rozbušil srdce až k zbláznění, si jen těžko všimne, že vůbec existujeme. Každý večer, tedy pokud je doma, leží na pohovce a sladce podřimuje. Z úst se mu linou prapodivné zvuky, bříško líně přetéká přes okraj pohovky a z jeho apartních trenek se odvážně dere jeho mužství. Úchvatný a vzrušující pohled.
Je těžké pochopit kam se vytratila láska. Proč se vášnivé vzrušení změnilo v mrazivě poklidný cynismus. Často se samy sebe ptáme: „Co se stalo? Kde nebo v kom je chyba? Změnil se on nebo já? Kam jsme to dopracovali?“
Měnit život? To je nemožné! Nehledě na majetek, po letech rodinného života neumíme ani nechceme žít samy a princ na bílém koni už nepřijede. Hm, co nám tedy zbývá. Tápat v mlhavém oparu samoty a namlouvat si, že vše je v pořádku.
V pořádku není vůbec nic!!
Je nám sice něco přes padesát a nevypadáme jako šestnáctileté gymnazistky, ale jsme plné života, stejně jako ony. Naše srdce bijí touhou a máme na ni právo. Vybudovaly jsme si kariéru a vychovaly děti, proč tedy sedět a čekat, až nám konečně nastane čas sladkého stáří, který nám změní životní potřeby. To je dlouhých dvacet pět let a možná ještě víc. „No nic, to je asi normální. Jenom nesmím být úzkoprsá!“ říkáme si. Pojednou však nastane nečekaná změna. Náš unavený „Magdon“ se vzpruží. Ve firmě má nával práce a chodí domů velmi pozdě. Pravidelně se holí, tváří se tajemně, po ránu si píská a je podivně smířlivý. No prostě má milenku! Vzepne se silou umírajícího hřebce a demonstrativně vám začne dokazovat, jak jste nemožná. Nakonec začne nosit kalhoty s kapsami na kolenou a oranžová trika s nápisy. Ve finále vám s lítostí oznámí, že vás opouští.
Smutné, že… ale ne, tohle by do nás nikdo neřekl. V apartních kostýmcích s perfektním účesem a s úsměvem na tváři se posouváme časem. Nikdo nesmí mít ani to nejmenší podezření a my přece víme jak na to. Jiskru v oku vyvažuje všechápající úsměv, vtip se snoubí s šarmem a jen máloco nás dokáže opravdu překvapit. Kabelku nosíme se stejnou lehkostí jako plné igelitky s nákupem. V kavárničce s přítelkyněmi usrkáváme dobré vínečko, povídáme si o svých starostech a tajných přáních a přitom dokážeme po očku sledovat obdivné pohledy přítomných mužů. Poznámky typu „vypadáš dobře“ přijímáme s velkorysostí královny. Nikdo netuší, že pod naší dokonalou seriózností bije srdce mladé dívky a že toužíme po sladkém dvoření, které by nám vehnalo do tváří ruměnec vzrušení.
Tak kde je problém!?
Jsem čarodějka a během své praxe jsem se setkala s mnoha a mnoha ženami. Většina z nich si bude myslet, že jsem pro svůj úvod použila jejich příběh, ale já psala i o sobě, protože i mně je padesát pět let. Vůbec si nepřipadám usedlá a mám pocit, že ještě musím mnoho věcí okusit. Nejvíc mě dokáže naštvat, když se ve zprávách dozvím, že starší, pětapadesátiletou ženu porazilo na přechodu auto, nebo že starou, šedesátiletou paní okradli v metru. Na druhou stranu se dočtu, že šedesáti pětiletý muzikant si pořídil dítě nebo že se téměř stejně starý herec šťastně oženil. Tak co to je! Podle všeho jsou ženy od padesáti do sedmdesáti netolerovaný druh? No tak to bychom měly být státem chráněné, protože jinak je to nehoráznost.
Vím, kde je problém… je v nás. Hm, není lehké si to přiznat, ale je to tak. Příliš snadno se vzdáváme a příliš oddaně přijímáme titul „starší dáma“.
Za čarodějkou si chodí postěžovat mnoho žen, které si na titul „starší dáma“ pomalu a velmi těžko zvykají. Mezi nimi je velké procento opuštěných a zoufalých žen. Jejich muži podlehli módnímu trendu a na vrcholu své kariéry si našli mladé a atraktivní partnerky. Povadlost nejvíce vyniká v samotě, a tak přicházejí prosit o pomoc nebo hledají někoho, kdo by je prostě vyslechl. Mnohé z nich se dokážou vzchopit a po čase se vracejí jako šťastné milenky nebo novomanželky. Ve své knize vám nabízím několik příběhů takových žen. Jsou velmi autentické a věřte mi, nejsou vůbec ojedinělé. Jako čarodějka jsem je pro vás doplnila magickými radami.
Marcela Košanová
Padesátka! Co je na tom magického?
Hrůza! Vrásky a neduhy, které se neodbytně hlásí každým dnem víc a víc, zato sexu je méně a méně, takže své orgasmy spočítáme na prstech, tedy pokud k nim vůbec dospějeme. Vedle sebe máme natřásající se medvědy, kteří si myslí, že jsou v nejlepších letech, a za nic si nepřiznají, že za námi poněkud pokulhávají. Práce a starostí neubývá, spíš naopak. Naše úžasné dětičky nás používají jako záložní banku a my se otřásáme jako přihlouplý oslík a namlouváme si, že nás potřebují. Rodiče nás neustále vychovávají a my to musíme snášet a marně se snažíme jim vyhovět. Svět kolem nás neskutečně pospíchá kupředu a my mu jentaktak stačíme. Mladá móda se k nám nehodí stejně jako nespoutaná zábava. Mladí muži nás pouštějí v autobuse sednout a prakticky nikdo s námi neflirtuje.
Náladu si zvedáme jímavou hudbou a romantickými filmy, u kterých usedavě pláčeme. V přihlouplých seriálech hledáme samy sebe a tak jedinou romantiku prožíváme přes obrazovku. Šetříme na stáří a plánujeme, co budeme dělat v důchodu. No paráda!
A co jinak…
Úžasné! Děti jsou dospělé, kariéra vybudovaná, manželství zajeté, dům postavený, chalupa vyšperkovaná. Zemská přitažlivost sice nemilosrdně působí, ale bylo by poněkud neslušné vypadat jako svoje vlastní dcera, což vůbec nevylučuje, že můžeme i tak vypadat velmi dobře a přitažlivě. No, chce to sice trochu investic, ale jsme ve věku, kdy si to můžeme dovolit. Dovolit si můžeme mnohem víc, protože nám odpadly každodenní starosti o děti a tím jsme získaly přehršel času. Konečně smíme bez výčitek, že něco zanedbáváme, dělat co nás baví a o čem jsme snily celý život. Konečně je čas na koníčky! Můžeme cvičit, cestovat, číst, chodit do divadla, malovat a můžeme mnohem víc, třeba jezdit na koni nebo na motorce, létat v letadle, skákat padákem, můžeme, co chceme. Stačí jenom začít a vrátí se nám nálada a s ní obrovská síla, která nás celý život poháněla. Na tváři se nám usídlí permanentní úsměv a jen tak nás něco nerozčílí. Jako mávnutím kouzelného proutku se z nás stanou sexy baby a všude za s sebou zanecháme stopu okouzlujícího dojmu. Své medvědy můžeme probudit z předlouhého spánku a nalézat s nimi nové, neprobádané možnosti jak v sexu, tak v životě. Pokud se nepřidají, jejich věc. Toužících samečků kolem je dost.
No paráda!
Tak jak? Za jaký konec tu padesátku uchopíme? Je magická nebo ne? Užijeme si nejméně třicet let svobody v radosti nebo budeme počítat léta, neduhy a naříkat na nepřízeň osudu?