Miluj mě navždy
Spatřila jsem ho v levém rohu rozlehlé místnosti. Periferním viděním. Až po pár vteřinách jsem si navzdory odvrácenému zraku uvědomila, co můj pohled předtím zaregistroval. Nevěřícně jsem otočila hlavu zpátky tím směrem. Určitě se mýlím! zvolala jsem v duchu. A vysmála se sama sobě. Co by tady dělal? Zrovna tady a teď – taková hloupá náhoda neexistuje!
Existovala. Potvrdil mi to i stažený žaludek. Byl to on! Marko. Moje energie vždy bezpečně našla jeho energii, kterou ke mně nevědomky vysílal. I z té dálky jsem ji vycítila. Tak jako vycítíte nebezpečí, o němž ještě nic nevíte, ale už na vás číhá.
Na těle mi naskočila husí kůže. Přestože byl ke mně otočený zády, bezpečně jsem ho poznala.