Rubáš pro slavíka
„Kdy jste se dozvěděl, že Josephine Fallonová je mrtvá?“ zeptal se Dalgliesh.
„Když jsem dnes ráno telefonoval do své kanceláře v lékárně těsně po půl desáté, že nepřijdu. Řekl mi to můj asistent. V té chvíli už byla té noviny asi plná celá nemocnice.“
„Jak jste na tu zprávu reagoval?“
„Reagoval? Nereagoval. To děvče jsem sotva znal. Myslím, že jsem byl překvapen. Dvě smrti ve stejném domě a tak brzy po sobě – přinejmenším by člověk řekl, že je to neobvyklé. Opravdu otřesné. Mohl byste říci, že jsem byl šokován.“
Hovořil jako úspěšný politik, který blahosklonně vyjadřuje svůj názor reportérskému embryu.
„Nespojoval jste ta dvě úmrtí?“
„V té chvíli ne. Můj asistent mi jen řekl, že další slavík – říkáme studentkám na souvislém výcviku slavíci – že tedy další následnice Nightingaleové, Jo Fallonová, byla nalezena mrtva. Ptal jsem se, jak zemřela, a on povídal cosi o pochřipkovém infarktu. Myslil jsem, že jde o přirozenou smrt. Předpokládám, že zprvu si to myslili všichni.“
„Domnívám se, že asi o hodinu později, když mi telefonovala slečna Gearingová a řekla mi, že jste zde.“
Takže vrchní sestra Gearingová telefonovala Morrisovi domů. Musela s ním chtít mluvit tak naléhavě, že tento rozhovor riskovala. Snad aby ho varovala, aby jejich příběhy souhlasily? Zatímco Dalgliesh uvažoval, jakou výmluvu uvedla paní Morrisové – měla-li výmluvu – farmaceut nevyslovenou otázku zodpověděl.
„Slečna Gearingová mi obvykle domů netelefonuje. Ví, že rád absolutně odděluji svůj pracovní a soukromý život. Měla však přirozeně obavy o mé zdraví, neboť volala po snídani do laboratoře a bylo jí sděleno, že tam nejsem. Mám totiž vřed na dvanácterníku.“
„Vaše žena ji mohla nepochybně uklidnit.“
Odpověděl nevzrušeně, ale s ostrým pohledem na vrchní sestru Rolfovou, která přešla na okraj skupiny.
„Moje žena vodí v pátek děti na celý den ke své matce.“
Jak Mavis Gearingová nepochybně věděla. Takže měli ke všemu i možnost vzájemně se poradit, dohodnout si svůj příběh. Jestliže však ukuli alibi, proč je určili na půlnoc? Protože víceméně znali důvody, proč Fallonová zemřela v tu hodinu? Anebo usuzovali, že půlnoc je nejlepší dobou, protože znali její zvyky? Jen vrah mohl vědět, kdy Fallonová zemřela, a ani ten ne přesně. Mohlo to být před půlnocí. Mohlo to být až ve dvě třicet. Ani Miles Honeyman se svou třicetiletou zkušeností nemohl načasovat smrt přesně jen z pouhých klinických příznaků. Jen jediné bylo jisté: že Fallonová je mrtva a že musela zemřít téměř ihned, jak vypila svou whisky. Ale kdy přesně to bylo? Bývalo jejím zvykem připravit si nápoj na noc hned, jak přišla nahoru a chystala se ulehnout. Nikdo však nepřipustil, že by ji spatřil poté, co odešla z obývacího pokoje ošetřovatelek. Fallonová mohla být živa – což bylo docela možné – když vrchní sestra Brumfettová a Burtova dvojčata těsně po druhé po půlnoci zahlédly klíčovou dírkou jejích dveří prosvítat světlo. A kdyby byla v tu chvíli živa, co dělala od půlnoci do dvou hodin? Dalgliesh se soustředil na lidi, kteří měli přístup do školy. Ale dejme tomu, že Fallonová opustila té noci Slavičí dům, šla třeba na domluvenou schůzku? Nebo předpokládejme, že odložila přípravu své noční sklenky whisky s citrónem, protože čekala návštěvu? Přední a zadní dveře Slavičího domu byly ráno nalezeny zastrčené, ale Fallonová mohla vypustit svého návštěvníka kdykoliv v noci a dveře za ním zastrčit.