Vražda na den sv. Patrika
Byl to po dlouhé době zase jeden Den svatého Patrika, který připadl na neděli, a tak jsme spřádali plány, jak ho prožijeme od rána až do večera. Odjela jsem do New Yorku v pátek a udělala si pohodlí v Jackově bytě v Brooklyn Heights. On a jeho nejlepší kamarád, Ray Hansen, jsou kolegové z newyorského detektivního oddělení a kroutili pravidelné pětidenní týdny; proto v neděli nesloužili. Zbývající člen jejich trojky, Scotty McVeigh, měl sice stále uniformu, ale podařilo se mu aspoň získat nezbytné povolení, aby nemusel na pravidelnou denní obchůzku.
Přestože nebyli ve službě, všichni tři měli svorně pochodovat v průvodu. A já celá zírala vyjeveně jako dítě na svého oblíbeného strejdu převlečeného za Santa Clause, že se Jack navlékl do parádní uniformy, snad poprvé od chvíle, kdy jsme se loni v létě seznámili.
„Přestaň mě tak okukovat,“ napomenul mě žertem, když si s viditelnými obtížemi zapínal zlaté knoflíky u saka. „Nemyslíš, že bych měl pár kilo shodit?“
„Mně se takhle líbíš.“
„Kam se poděla tvá přísná objektivita?“
„Nikdy jsem žádnou neměla.“
Přistoupil ke mně a začal mě líbat. Ucítila jsem svěží kolínskou v příjemné kombinaci se specifickou vůní mužské pokožky; z těsné blízkosti milovaného muže, jemných dotyků a polibků, kterými mě zasypal, se mi vzrušením rozechvěla kolena. Ráno jsme šli na mši a vrátili se domů, abychom se převlékli do průvodu; on do sváteční uniformy a já zvolila hnědé vlněné kalhoty sportovního střihu a bílou bavlněnou halenku. Kolem krku jsem si ležérně uvázala zelený hedvábný šátek a přes halenku navlékla hnědou semišovou vestu – zaplatila jsem za ni tolik peněz, že jsem si slíbila, že ji až do smrti. Byly to vlastně první hnědé svršky, které jsem si koupila od chvíle, kdy jsem odešla z kláštera – přesněji františkánského kláštera – v němž jsem strávila patnáct let života. Hábit františkánek – povinná součást stejnokroje – je hnědý a já sama byla překvapena, že se dobrovolně vracím k barvě, které jsem se před necelým rokem vzdala. Současně ale musím dodat, že moje dnešní oblečení se vůbec nedá srovnávat s tím, které jsem nedávno odložila.
„Už jsem ti řekl, že dneska vypadáš nádherně?“
Otřela jsem se tváří o jeho, čerstvě oholenou. „Ty taky, miláčku.“
„Jen jsem trochu přibral.“
Něžně jsem ho štípla do boku. „Pevný,“ přikývla jsem uznale a šibalsky na něho mrkla.
„Měli bychom jít.“
Vyndal ze skříně služební revolver, zasunul ho do pouzdra na opasku a přes rukojeť překlopil patku na suchý zip. Obyčejně, když má na sobě civil, nosí pouzdro v podpaždí. Pak mi pomohl do kabátu a odešli jsme z bytu.
Kvůli odvěké drtivé převaze policistů s irskými kořeny se Den svatého Patrika považuje zároveň za svátek policejního sboru města New York. Téměř každý, kdo není služebně zaneprázdněn, pochoduje v průvodu a dokonce i lidé, kteří na sobě léta uniformu neměli, si ji ten den obléknou. Při pohledu na všechny ty muže míjející mě v modrých stejnokrojích, ve tváři hrdě vznešený výraz, mě napadlo, že skutečný důvod, proč jim je doporučeno, aby si policejní uniformu při podobných příležitostech oblékli je jediný; stále se ujišťovat, že se do ní vejdou. Kolik více než těsných sak kolem mne prošlo? Kolik zlatých knoflíků jen s největšími obtížemi zvládalo udržet pohromadě kilogramy nasbírané za dlouhé roky policejní služby? A bůhvíkolika koblih a hamburgerů? S potěšením jsem zaznamenala, že ženy jako skupina vypadaly mnohem upraveněji a více ve formě, než jejich mužští kolegové. Alespoň se mi zdálo, že se jim snadněji dýchá.
Jack mě vysadil na západní straně Páté avenue a já vykročila východně k tomu rohu Páté, který je přímo na sever od katedrály svatého Patrika. Byl to vlastně poslední rok před tím, než díky výnosu upravujícímu zrovnoprávnění homosexuálů a lesbiček hrozil úplný zákaze průvodu, přestože mezi mužskými přihlížejícími vzbuzovala tato atraktivní podívaná pouze kladné pocity. Ačkoli mě samotná myšlenka průvodu velice přitahovala a vzrušovala, mohutná nekonečná řeka lidí, valící se v bezprostřední blízkosti kolem mě, se přece jen trochu vymykala mé představě o klidu a pohodě, nemluvě o všudypřítomném hluku a marně skrývané několikanásobně zvýšené konzumaci piva. Byla to ideální příležitost pro sběrače lahví, jak si během krátké chvíle vydělat pěkný balík. Místo jsem si ale vybrala skvěle. Přímo naproti přes ulici jsem na schodech katedrály rozpoznala pana kardinála; stál tam a se zájmem pozoroval průvod.