Všechno nebo nic, příběh pokračuje
„Chybí mi sex,“ prohlásila jsem na terase, kde jsme s Edem a Vandou do sebe rychle házeli oběd.
„Konečně, drahá,“ vydechl náš homosexuální kamarád, ani se na mě nepodíval, soustředil se na to, aby ze salátu vybral všechny kousky masa. „Už jsem si myslel, že jsi onemocněla. To se bývalým nymfomankám stává.“
„Nebyla jsem nymfomanka,“ namítla jsem.
„Za nymfomanku považujou každou ženu, která má ráda sex stejně jako muži,“ mávla rukou Vanda a ukázala číšníkovi na prázdnou sklenku vína.
„A ta, co ho má radši?“
„Ta to už dělá pro peníze,“ klidně navázal Edo, stále aniž na mě pohlédl.
„Je mi jedno, za co mě máte, je to se mnou zlé,“ napíchla jsem kus Edova kuřecího masa na vidličku a snědla jsem ho. „Naposledy byl ve mně chlap, když jsem snědla pudink doktora Oetkera.“
„Tomu se říká instantní sex,“ zasmála se Vanda bezstarostně. Protože někoho měla. Mrcha.
„Musíte mi pomoct.“
„Já se s tebou nevyspím!“ zvedla Vanda ruku. „Jednou v životě to stačilo.“
„Já taky ne!“ Edovi málem zaskočilo a konečně na mě upřel oči. Trochu zděšeně.
„Vy jste spolu něco měly?“ otočil se potom na Vandu.
„Koukněte se,“ naklonila jsem se nad stůl a ignorovala jeho šok. „Dny trávím v antikvariátu, odpoledne a večery se svými dcerami. Když v noci spí, čtu knihy nebo vyplňuju kvízy na facebooku. Už mi vyšlo, že v minulém životě jsem byla ovoce v Jogobelle, že nepatřím na tuhle planetu, že z domácích spotřebičů se nejvíc podobám fritéze, a v testu, kdy zemřete, mi vyšlo, že loni na podzim.“
Vanda vyprskla smíchy, Edo způsobně dojedl, říhl si do ubrousku a řekl:
„Uznávám, že je to akutní. V pátek dej ty svoje děti k mámě. Vyrazíme ven.“
A tak jsme vyrazili. Po dlouhé době zase do klubů, kde řvala hudba, cinkaly ledové kostky v drincích a kde cigaretový kouř vytvářel obláčky těsně pod stropem, protože odsávání nestačilo na víkendový nápor uvolněných mravů.