Zákulisí slov do třetice
BALVAN
Toto pojmenování velkého kamene zní docela česky, já bych řekl skoro staročesky. Přesto se dozvíme, že to s jeho řekněme národností je hodně složité.
Slovo balvan se v češtině používá v několika významech. Slovník spisovného jazyka českého říká, že balvan je za prvé velký kámen, za druhé velký kus nějaké hmoty eventuálně velké množství něčeho nepříliš radostného. Takže balvan může být žulový, ale také sněhový, užívá se i spojení balvan masa, dále nás může tížit balvan samoty, strachu, balvan totalitního režimu, někoho může tížit i balvan hříchu. A když nám spadl balvan ze srdce, zbavili jsme se něčeho svírajícího, překážejícího, tížícího, tísnivého. A pak je tu ještě čtvrtý význam slova balvan, jak se píše ve slovníku „neohrabaný, těžkopádný člověk“. Jednomu našemu premiérovi někteří říkali Balvan.
A teď k té jak jsem říkal národnosti výrazu balvan. Je to slovo všeslovanské, v několika variantách se vyskytuje ve všech slovanských jazycích kromě lužičtiny. V různých jazycích má ale různé významy. Například v polštině je balwan nejen balvan a ťulpas, ale také kláda, mořská vlna, oblak dýmu a pohanský bůžek, ruské bolván zase znamená pařez a také hlupák, bulharské balván je balvan, ale také trám. Nejzajímavější význam je zmíněný pohansky božský; slovem vycházejícím z praslovanského blvan pojmenovali své bůžky nejen v polštině, ale také v ukrajinštině, srbštině, chorvatštině, slovinštině a ruštině.
Otázka je, jak se tohle slovo dostalo k předchůdcům Slovanů. Jiří Rejzek ve svém etymologickém slovníku píše, že: „Vzhledem k struktuře slova se všeobecně soudí na přejímku z Východu, zdroj i původní význam však zůstávají sporné.“ Totéž jinak říká ve svém dříve vydaném slovníku Václav Machek: „Původ slova je asi v Orientě, jenže přesný pramen nelze dosud udati.“ Rejzek navrhuje coby předchůdce našeho balvanu turkotatarské balbal, náhrobní kámen, nebo perské pählivan, hrdina, bojovník, které přešlo do kazaštiny v podobách palvan a balvan. Machek pak opatrně soudil, že původem východní slovo přišlo do severní Evropy ve významu lovecká figura, tedy návnada k lovu zvěře vyrobená ze dřeva či z kovu. Švédové těmto návnadám říkali bulván a Lotyši bulvans. Václav Machek možnou cestu z Asie přes Skandinávii k Praslovanům vysvětluje takto: „Je tedy možné, že se asijské slovo přes evropský sever, kde se ustálilo ve významu neživé figury pro lov, dostalo k nám a že ho bylo pak užito jednak posměšně pro neumělé figurky bůžků apod., jednak pro masu materiálu k takovému účelu se hodící nebo připravenou.“
BANÍK
Řekl bych, že lidem pod pětadvacet slovo baník neříká nic víc, než že je to pojmenování ostravského fotbalového klubu. Ti, kteří si pamatují Československo, asi vědí, že baník je slovensky horník, a ti, kteří zažili 50. léta minulého století, kdy se šíleně přejmenovávalo cokoli, si možná vzpomenou, že sportovní kluby se tehdy směly jmenovat jen Tatran, Slovan, Dukla, Rudá hvězda, Dynamo, Spartak, Sokol, ale to jen vesnické kluby, a také Baník. Přiznám se, že už tenkrát mi bylo záhadné, proč moravští fotbalisté musí hrát v klubu pojmenovaném slovensky. A pokud si dobře vzpomínám, když jsem jako dítě několikrát byl v Ostravě na fotbale, nepovzbuzovalo se tam jménem Baník, ale skandováním Slez–ska. Pojmenování Baník se však v Ostravě nakonec vžilo a zatímco jiné kluby se později vrátily ke svým původním názvům a další přijaly názvy zcela nové, v Ostravě Baník zůstal a dostal se i do písní.
.Baník je tedy slovenské pojmenování horníka. V češtině sice slovo baník pro horníka nepoužíváme, ale máme přídavné jméno báňský ve významu hornický či důlní. Používáme slovní spojení báňský inženýr, báňská vysoká škola, báňský průmysl. Praslovanský předek slovenského i našeho slova zněl baňa a vznikla z něj i polská, ruská, srbská a chorvatská slova bánja, bania, banja, jejichž původní význam však byl lázeň nebo snad bychom také mohli říct koupelna.
Než si zjistíme, jak koupelny starých Slovanů souvisejí s horníky i doly, co s lázněmi a doly mají společného báně na kostelech a baňky v laboratořích a jak do příbuzenstva patří vězení, kterému se také říká báň, povíme si, že zmíněný praslovanský předek všech slov, o kterých tu dnes mluvím, tedy výraz baňa, byl jak se říká cizí. Staří Slované toto pojmenování lázně přejali z hovorové latiny, kde zněl bannia a bannea, což pocházelo z latinského balneum či balineum, které bylo z řeckého balaneion. Latinská a řecká slova vám asi jsou povědomá, protože v dnešní češtině se slova balneologický, balneologie, balneolog používají jako odborné termíny v souvislosti s lázeňstvím.
Teď si musíme říct, jak staré praslovanské lázně, tedy baně, vypadaly. Byly zapuštěné do země a měly okrouhlý, oválný tvar. Díky tomuto tvaru baní se baňa či báň postupně začalo říkat i lecčemu, co mělo podobný oválný, baňatý tvar. Tak vzniklo pojmenování báň například pro kostelní kopuli nebo baňka pro baňatou, vydutou nádobu či nádobku; také výraz bandaska pravděpodobně patří do této rodiny.
Pojmenování dolů slovem baňa vzniklo prý v hornickém slangu. Staré rudné doly totiž lecčím připomínaly staré lázně. Etymolog Václav Machek uvádí tyto společné rysy dolů a lázni: „zapuštění do země, poměrná těsnost, kamenný spodek i stěny, vysoká teplota, horníci pracovali téměř nazí“.
A teď už zbývá jen objasnit, jak s Baníkem, balneologií, báněmi na věžích a skleněnými baňkami souvisí báň jako vězení. Toto slangové až argotické pojmenování jsme přejali snad z italského bagno či z francouzského bagne, obě tato slova označují těžké vězení a vznikla z latinského balneum, lázně, podle pověstně těžkého vězení, které bylo pro otroky a galejníky zřízeno v Cařihradě z bývalých lázní. Tak to aspoň vykládal Václav Machek ve svém slovníku a současní etymologové, pokud vím, proti takovému výkladu nic nemají.
BASTA
Citoslovce basta vyjadřuje v češtině, jak píše Slovník spisovného jazyka českého, rozhodnou vůli přestat s něčím; když řekneme basta, jako bychom řekli: konec!, eventuálně: dost! Přestože se v češtině příslovce basta běžně používá, není to slovo české. Naši předkové ho přejali z italštiny, kde stejně psané a stejně vyslovované slovo basta znamená dost!, eventuálně to stačí!
Když se vydáme na pouť do jazykové minulosti, ke kořenům italského slova basta, mohlo by nás napadnout, že možná souvisí s velmi podobnými výrazy bastard, tedy nemanželské dítě, či kříženec, a bastlit, silně hovorový výraz pro neumělé kutilství. Rovnou řeknu, že tudy cesta nevede. Slovo bastard jsme přejali z němčiny a patrně pochází ze středově latiny, z původem germánského bastum, tedy sedlo. Mnoho nemanželských dětí za středověku abych tak řekl vznikalo v maštalích, na ložích, kde jako polštář sloužilo sedlo. Sloveso bastlit je také z němčiny, tam existuje hovorový výraz basteln, který znamená kutit a také párat se s něčím, babrat se s tím. Italské slovo basta nemá s bastardem ani s bastlením nic společného, pochází ze slovesa bastare, které znamená stačit a má s největší pravděpodobností řecký původ.
Řekl jsem, že české dost má stejný význam jako italské basta. Zastavím se ještě u tohoto českého slůvka, je také docela zajímavé. Všichni bychom asi byli ochotní se vsadit, že výraz dost souvisí se slovy dostatek a dostatečný. Když je něčeho dostatek, je toho dostatečné množství, tedy dost. Kupodivu to tak není, slovo dost nemá se slovy dostatek a dostatečný svým původem nic společného, vzniklo zkrácením slovního spojení do syta, takže je příbuzné s výrazy sytý, nenasytný, zasytit se. Když máme něčeho dost, jsme tím nasyceni či zasycení.