Ženy, které milují příliš
Co dělat, když milujeme muže, který nám lásku neoplácí
Na židli proti mně se upjatě usadila drobná, živá osůbka s blonďatými kučerami. Jill za mnou přišla poprvé a tváři- la se pochybovačně. Všechno na ní bylo pěkně okrouhlé, obličej, mírně boubelatá postava, a hlavně modré oči, kterými zkoumavě přejela moje zarámované diplomy na zdi.
Stručně se mě vyptala, kterou fakultu jsem absolvovala, a s nápadnou pýchou se zmínila, že vystudovala práva. Pak se odmlčela a sklopila pohled na složené ruce. „Radši bych asi měla začít o tom, proč jsem tady,“ řekla , pak spěšně, jako by nechtěla ztratit odvahu.
„Vyhledala jsem terapii poprvé v životě, protože jsem opravdu nešťastná. Jde o muže, jak jinak. Nevím, čím to je, ale vždycky udělám něco, co je odradí. Kolikrát mě přímo pronásledujou, ale jak mě poznají blíž, tak,“ tady se odmlčela, jako by se obrňovala proti bolesti, „tak se to všecko rozpadne.“
Zvedla ke mně oči, lesklé zadržovanými slzami, a pokračovala už mnohem pomaleji: „Chci se dovědět, co dělám špatně, v čem se mám změnit. Ne že bych se nesnažila. Jenže já prostě nevím, proč se mi to děje. Mám už strach s někým si začít. Nakonec mi z toho vždycky zbude jen bolest. Začínám se mužů normálně bát. Před dvěma měsíci jsem u známých v San Diegu potkala Randyho. Je to advokát. Tančili jsme spolu a byla to láska na první pohled. Měli jsme si toho tolik co říct. Vlastně jsem mluvila skoro pořád já. Ale jemu se to líbilo. Bylo to tak senzační potkat člověka, který se vážně zajímá o věci, na nichž mi záleží. Bylo vidět, že jsem ho opravdu zaujala. Vyptával se, jestli jsem vdaná (jsem dva roky rozvedená), jestli bydlím sama a tak.“
Dovedla jsem si představit, jak dychtivě Jill vypadala, když za zvuků hudby oné noci švitořila s Randym. Stejně dychtivě ho přivítala o týden později, když si protáhl služební cestu o sto padesát kilometrů a navštívil ji v Los Angeles. Při večeři mu nabídla, aby u ní přespal, a tak začal jejich vztah. „Bylo to senzační. Strašně ráda pečuju o muže a jemu se to moc líbilo. Báječně jsme si rozuměli,“ začala Jill s úsměvem. Jenže z jejího dalšího vyprávění jasně vyplynulo, že Randymu okamžitě doslova propadla. Sotva se vrátil do San Diega, už u něj zvonil telefon. Jill mu sdělila, jak moc se o něj bála. Měla však pocit, že ho její telefonát překvapil, a tak se honem omluvila a zavěsila.
Okamžitě se začala cítit trapně, a když si uvědomila, že jí zase jednou na někom záleží víc než jemu na ní, bylo jí o to hůř. „Jednou mi Randy řekl, ať na něj netlačím, nebo že jednoduše zmizí. Hrozně mě to vyděsilo. Čekal, že ho budu milovat, a přitom ho nechám na pokoji. To jsem nedokázala. Čím větší panice jsem propadala, tím usilovněji jsem ho pronásledovala.“
Dohodli se, že si budou telefonovat střídavě, ale brzy mu volala každou noc, protože on se v určenou hodinu neozval a ona už ta muka nedokázala vydržet.
„‚Prostě jsem na to zapomněl,‘ říkával a já jsem křičela: ‚Jak můžeš zapomenout?‘ Já jsem nezapomněla nikdy.“
Jill přiletěla dvakrát na víkend do San Diega .
Obsah:
Co dělat, když milujeme muže, který nám lásku neoplácí
Dobrý sexuální život ve špatných vztazích
Budeš mě mít rád, když se budu kvůli tobě trápit?
Potřebujeme, aby nás někdo potřeboval
Zatančíme si?
Jací muži si vybírají ženy, jež milují příliš
Kráska a zvíře
Z jedné závislosti vyrůstá další
Umřít pro lásku
Na cestě k uzdravení
Uzdravení a intimita: kruh se uzavírá