Královna psychologických thrillerů se vrací! V nové knize s názvem Terapie nás zavede do uzavřené londýnské komunity, která je skrz naskrz prorostlá tajnostmi. Kde bere populární spisovatelka inspiraci a v čem se novinka liší od jejích předchozích knih? Nejen to se dozvíte v tomto rozhovoru.

Píšete psychologické thrillery s ženskými hrdinkami. Kteří autoři nejvíce ovlivnili vaše psaní a jakým způsobem?

Hlavní vliv na mě měla Agatha Christie. Četla jsem její knihy od dvanácti let a nikdy jsem nedokázala uhodnout, kdo je vrah. Snažím se stejně napínat i svoje čtenáře. Taky mě ovlivnila Kate Atkinson a Lionel Shriver, protože mají ve svých knihách silné ženské hrdinky.

Jak se jako žena a matka několika dcer vyrovnáváte s tématy, která se dotýkají násilí na ženách?

Podle mě je nutné, aby se mluvilo o tom, jak rozšířené násilí na ženách je. Kolik lidí to zasáhne. Strašně dlouho většina týraných žen o životě s násilnickým partnerem mlčela a je velký pokrok, že teď nejen vědí, kam se obrátit o pomoc, ale že už se nebojí násilníka obvinit. Ale nesmíme zapomínat, že ne každý muž je násilník a je nutné tyhle postavy v literatuře vyvažovat. Muži umí být laskaví a pečující, stejně jako některé ženy umí ubližovat.

Máte pět dcer. K čemu jste je vždy vedla? Jde některá ve vašich šlépějích?

Hlavně jsem se snažila, aby si věřily, aby byly otevřené a laskavé. Ani jedna z nich zatím nezkouší psát, ale myslím, že minimálně dvě z nich mají potenciál stát se dobrými spisovatelkami. Jestli se ode mě něco naučily, tak určitě fakt, že nikdy není pozdě jít za svým snem.

Vaše předchozí knihy Za zavřenými dveřmi či V pasti lží jsou velmi úspěšné. Vždy se odehrávají ve Spojeném království. Stále si trváte na tom, že příběhy z vaší knihy se nebudou odehrávat ve vaší „adoptivní“ zemi, Francii? Pokud ano, proč?

Když vezmu v úvahu, že ve Francii žiju většina života, je opravdu zvláštní, že mě při psaní nejvíc táhne anglické prostředí. Ale žila jsem v Británii do jednadvaceti let a to jsou podle mě roky, kdy se nejvýrazněji formujete. Ale poslední dobou se i při psaní Francii blížím. Ve své knize The Prisoner je moje hrdinka poloviční Francouzka a v následující knize mám taky francouzskou postavu. Ta další kniha už se asi bude odehrávat přímo ve Francii. Postupně se sem dostanu!

Když píšete, je obsah i pro vás jistým dobrodružstvím, o kterém sama nevíte, jak bude vypadat?

Určitě! Nikdy si svoje knihy neplánuji. Vím, jak začnou a jak skončí a mám pár nápadů, kudy se bude děj ubírat. Ale zbytek je dobrodružná cesta, kterou procházím společně se svými postavami a úplně nejlepší je, když mě zavedou někam, kam jsem to nečekala.

Dokážete psát kdekoli, když přijde inspirace nebo musíte mít své jisté místo?

Umím psát úplně všude, protože jakmile si sednu k laptopu, svět kolem mě přestane existovat, ani neslyším, co se kolem mě děje. Lidi na mě mluví a já je nevnímám. I když se občas stane, že automaticky odpovím – a říkám věci, které bych v bdělém stavu nevyslovila. Moje dcery toho uměly velmi dobře využít. Ale přesto mám dvě oblíbená místa na psaní. V zimě píšu v obýváku u okna, kde mám nádherný výhled do polí. A v létě zase sedím v zahradním domku.

V nové knize se opět vracíte k psychologickému thrilleru. Čím je jiná než ty ostatní?

Myslím, že největší rozdíl mezi Terapií a ostatními mými psychologickými thrillery je, že se odehrává v luxusním uzavřeném obytném komplexu a soustředí se na vztahy mezi přáteli a sousedy. Ve středu děje není pár, jako v mých předchozích knihách.

Vycházíte v některých knihách ze skutečných událostí?

Ne, zatím ani jednou. Svoji příští knihu jsem dokonce zasadila do roku 2019, protože se mi nechce psát o pandemii koronaviru a karanténách.

Pokud hledáte psychologický thriller, který vás chytne a nepustí, tak je Terapie čtením přesně pro vás. Napětí ale nechybí ani v dalších knihách B. A. Paris – všechny je najdete tady.