Příběh řeckých emigrantů, kteří k nám přišli po druhé světové válce, žijí na okraji našeho vědomí, ale jejich příběhy málokdo zná do hloubky. Proto jim svou knižní prvotinu Až uvidíš moře věnovala novinářka Scarlett Wilková. Jak její příběh zapůsobil na ty, kteří jej prožívali, jsem se zeptala známé zpěvačky Marthy Elefteriadu.

Text: šéfredaktorka nakladatelství Motto Lenka Altrichterová

LA: Při čtení téhle knihy jsem měla živý pocit, že jsem se ocitla v rodinách, o kterých Scarlett píše. Cítila jsem jejich strach i stesk, prožívala blízkost celé komunity v emigraci. Jak zapůsobila kniha Až uvidíš moře na vás, která jste podobné události prožívala na vlastní kůži?

ME: Skoro jste to řekla za mně, vrátilo mě to do dětství. Ty intenzivní pocity stesku a strachu zažívali spíš předchozí generace, tedy naši rodiče. My jsme byly ještě malinké, když jsme s nimi přijely a celý svět pro nás byla hlavně maminka. My jsme vyrostly tady, tohle místo považujeme za svůj domov, i když je Řecko naše vlast. Dospělí se tenkrát často scházeli, aby tu emigraci aspoň nějak líp přežili. Nebylo to snadné, naučit se řeč, najít si práci. Většina z nich byla z vesniček ze severního Řecka, z Makedonie. Na tehdejší Československo, které bylo vyspělou průmyslovou zemí Evropy, pohlíželi s úctou. Snažili se být těmi nejlepšími pracovníky, až jim prý Češi říkali: „Nefofrujte tolik, pokazíte nám normy“ (smích).

Kniha Až uvidíš moře je skvělá. Já ji objevila na facebooku, kde ji doporučovala jedna řecká kamarádka, která jí byla nadšená. A měla pravdu, četla se nádherně, jedním dechem a nechtěla jsem ji dát z ruky, dokud jsem ji nedočetla. Koupila jsem ji pro všechny z naší rodiny i kamarádku. Nejzajímavější mi připadalo, o jakých detailech ze života první emigrantské generace se paní Scarlett zmiňovala. Jakoby tam žila s nimi. Pak jsem se dozvěděla, že pracovala dlouhý čas pro Paměť národa a že zpovídala spoustu Řeků na Ostravsku. Jsem moc ráda, že jsem se se Scarlett Wilkovou seznámil a i osobně, je to moc milá a skromná paní.

LA: Vedlejší efekt Scarlettina příběhu byla v mém případě neodolatelná chuť na řeckou kuchyni. Musela jsem při čtení minimálně mít po ruce olivy. Vy jste výborná kuchařka a řecké speciality přibližujete českým jedlíkům už roky. Kdybyste měla vystrojit hostinu, která přiblíží řeckou duši, jaké by na ní bylo menu?

ME: Jé, to je teda těžká otázka - co honem vybrat? Začínalo by to klasicky spoustou předkrmů, ale pozor, jen zobnout. Protože všechny jsou tak dobré, že když se nebudete krotit, nezbude vám místo na hlavní chod, což by mohlo být jakékoli dobré rožněné masíčko. Takže z předkrmů by to bylo: taramosalata, pasta z tresčích jiker, olivy, melitzanosalata, pasta z lilků, dolmades, vinné listy, masové kuličky, tzatziki, smažené papriky a tak dále. Samozřejmě by nechybělo dobré víno.

Na závěr by bylo buď ovoce, nebo něco děsně sladkého a řecká káva, středně pražená, vařená v džezvě.

Ale radši se podívejte do posledního vydání mé Řecké kuchyně, kde se můžete inspirovat podle toho, co vám nelíp chutná.

LA: Do svého Řecka se stále vracíte. Stejně jako autorka knihy Až uvidíš moře. Ta miluje zejména město Parga. Na jaká místa jezdíte nejraději vy a proč?

ME: Já nejezdím jen na jedno místo, my už dost dlouho děláme kurzy řeckých tanců a tak i se skupinou studentů jezdíme každé léto na některý z ostrovů. Letos jedeme na poloostrov Chalkidiki. Není tam žádný přísný řád, jen dopoledne si dáme hodinku řeckých tanců, pak má každý program dle svého a večer pak, opět dobrovolně, jdeme do nějaké blízké taverny, kde hraje živá řecká muzika. Tam si taky zatančíme a někdy i zazpívám s místními. Takhle jsme sjezdili už přes deset ostrovů a pořád je kam... Jen na jeden ostrov jsme se vrátili už potřetí a to je Karpathos. Leží dole mezi Krétou a Rhodosem. Tvarem připomíná mořského koníka. Tak tam jsme se seznámili s vynikajícím zpěvákem, kterému tam přezdívají Hlas Karpathosu. Jmenuje se Chronis Panaretos a na naší nové desce, Všechny barvy moře, jsme si spolu dokonce nazpívali jeden krásný, kantilenní duet. Jmenuje se Ságapo, Miluji tě. Jinak na Chalkidiki se těším moc hlavně proto, že tam poblíž máme své četné řecké příbuzenstvo a uvidíme se po delší době.

Děkujeme za rozhovor a přejeme krásnou cestu!

Knihu Až uvidíš moře si můžete koupit tady.