Autorka si dala neuvěřitelnou práci s postupným vyšetřováním případu, aby čtenáře držela neustále v napětí a nejistotě. Chrlí na vás pocity pozůstalých, svědků a podezřelých. Celková atmosféra je tíživá a mrazivá. Dialogy jsou perfektně vystavěné a nemáte pocit, že by příběh měl jediné hluché místo. Vše je uvěřitelné do posledního písmenka.
Buď, jak buď, jisté je to, že Vekslačka bude ve svém žánru letos patřit k nejprodávanějším knihám. Zaslouží si to. Už jen proto, že se skvěle čte, děj odsýpá a má myšlenku. Za mě je cenná taky v tom, že vám (jaksi na okraj) ukáže, kde se taky braly peníze pro jinou kapitolu našich dějin, pro pozdější privatizaci.
A právě kombinace uvěřitelného s tím neuvěřitelným je autorčinou silnou stránkou, jak děj zdatně gradovat. Troufnu si říci, že možného vraha/vražedkyni v první půlce knihy netipnete. Zorientovat se v tom, co se stalo na letním slunovratu, proč musel někdo zemřít, nějakou tu chvíli potrvá rovněž policistce Tereze. Vy na to máte skoro čtyři sta stran.
Pohanským zvyklostem je v celém Letním slunovratu dáno dost prostoru – mluví o něm téměř každý a Tereza tak trochu tápe v kruhu. Klevisová nás však nikdy nenechá na pochybách, co se její vyšetřovatelce honí v hlavě. Sdílí s námi myšlenky, pocity i to, jak se nechává vést intuicí.
Autorka zpracovala téma rodiny, rodinných vztahů v psychologickém románu originálním způsobem, kdy postupně odkrývala tajemství jejich členů.
Knížku jsem nemohla odložit, příběh mě vtáhnul a hodně se mě dotknul. Konec jsem pak četla dlouho, protože přes slzy jsem neviděla na písmenka….
Autorka neuvěřitelným způsobem vecpala osm postav a osm let do jednotlivých kapitol a všechno je tak neskutečně propojené.
Tuhle knihu doporučuji přečíst všem, kteří chtějí při čtení prožít neuvěřitelné množství emocí a jak já říkám, emočně se vyždímat.
Geniální zesíťování a práce s motivy. Postavy, které nesnášíte, přesto se na ně fascinovaně lepíte až do finále. Dočítáte bez dechu.
Po celou dobu je to čtivý, chytlavý příběh, ale 120 stran do konce, wau, wau, wau, ani v nejdivočejším snu by mě to nenapadlo. Skvělý příběh, tleskám.