Rozhodně jsem ocenil i druhou linku příběhu, minulost Janina otce. Vine se knihou jako tenká nitka a jestli vás na konci překvapí, tím lépe pro vás. V každém případě neprohloupíte, když si Na Závisti přečtete. Držím palce, ať se taky tak hezky vyvztekáte.
Pokud se rádi dozvídáte nové informace a poznáváte tvorbu méně známých spisovatelů, určitě si novinku Jany Poncarové nenechte ujít. Já knihu považuji za velmi inspirativní a už mám vybrané tituly, do kterých se od představených spisovatelek pustím, abych je ještě lépe poznala.
Jak se ale dostane více do příběhu a až na dřeň, bože, skvělý a zajímavý příběh spojený s tancem a barokní choreografií, což mi přišlo hrozně originální a příběhu to dodalo ještě větší grády.
I když se kniha dotýká vážných témat, neztrácí lehkost. Chvílemi mi připomínala českou filmovou komedii. Dokázala jsem si jednotlivé scény živě představit a místy jsem měla pocit, že čtu hotový scénář.
Pokud tedy hledáte ideální čtení na léto nebo na dovču, myslím, že by vám tahle kniha mohla sednout. Za mě jde o velmi povedený začátek série a pokračování si rozhodně nenechám ujít.
Autorka mě opět svým příběhem nadchla. Dokáže skvěle vykreslit povahy a psychologii postav, takže máte pocit, jako kdybyste se ve skladišti ocitli společně s ostatními postavami. Řeší nejen práci, ale i soukromí. Některé postavy se spřátelí více, některé méně, ale vzájemně se docela ovlivňují.
Asi nejlepší na knize je propojení jednotlivých postav. Navzájem ovlivňují svoje chování aniž by o tom mnohdy měli tušení. Každý si přeje kousek toho štěstí pro sebe a já jim po celou knihu fandím
I když se děj knihy odehrává v budoucnosti, bylo mi všechno tak blízké, jak kdybych to znala. Autorka tu skvěle vykreslila atmosféru a díky tomu jste se dokázali vcítit do postav a před očima jste viděli všechna místa, o kterých je v knize řeč.
Autorce se moc povedlo vykreslit pocity, všech tři hrdinů. Strach…obavy…nevědomost co bude další den…postupující fronta…konec války, na který všichni čekají. Ale s jakými důsledky? Ja si moc přála, aby k setkání Magdy, Hanse a Elsy došlo, ale je otázkou, jaký by toto setkání mělo výsledek.
Jsou to právě ty “malé” příběhy, které tvořily velké události. Jednou za čas je taková kniha prostě potřeba, aby se čtenář trochu rozkoukal a zase přistál na zem. Hrbaté duše je krásná kniha, která mě rozhodně překvapila a já jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou.