Buď, jak buď, jisté je to, že Vekslačka bude ve svém žánru letos patřit k nejprodávanějším knihám. Zaslouží si to. Už jen proto, že se skvěle čte, děj odsýpá a má myšlenku. Za mě je cenná taky v tom, že vám (jaksi na okraj) ukáže, kde se taky braly peníze pro jinou kapitolu našich dějin, pro pozdější privatizaci.
Příběh, který v sobě kniha ukrývá je naprosto dokonale napsaný. Autorka vysvětluje, co jsou bony, co byl Tuzex a jak vlastně lidé žili. Je to tak autentické, že máte pocit, jako kdybyste se do minulosti opět přenesli (ještě že jen v knížce …)
A právě kombinace uvěřitelného s tím neuvěřitelným je autorčinou silnou stránkou, jak děj zdatně gradovat. Troufnu si říci, že možného vraha/vražedkyni v první půlce knihy netipnete. Zorientovat se v tom, co se stalo na letním slunovratu, proč musel někdo zemřít, nějakou tu chvíli potrvá rovněž policistce Tereze. Vy na to máte skoro čtyři sta stran.
Ani tentokrát mě autorka nezklamala. Jak už jsem u ní zvyklá: děj je svižný, nechybí napínavé okamžiky ani skvěle vystavěná zápletka. Zkrátka milovníci českých detektivek by si její příběhy rozhodně měli přečíst.
Pohanským zvyklostem je v celém Letním slunovratu dáno dost prostoru – mluví o něm téměř každý a Tereza tak trochu tápe v kruhu. Klevisová nás však nikdy nenechá na pochybách, co se její vyšetřovatelce honí v hlavě. Sdílí s námi myšlenky, pocity i to, jak se nechává vést intuicí.
Letní slunovrat má vše, co žánr potřebuje, ale nabízí to mnohem víc. Stačí číst všechny věty, nepřeskakovat, vnímat a přemýšlet. Dávám 90 procent.
Autorka zpracovala téma rodiny, rodinných vztahů v psychologickém románu originálním způsobem, kdy postupně odkrývala tajemství jejich členů.
Knížku jsem nemohla odložit, příběh mě vtáhnul a hodně se mě dotknul. Konec jsem pak četla dlouho, protože přes slzy jsem neviděla na písmenka….
Autorka neuvěřitelným způsobem vecpala osm postav a osm let do jednotlivých kapitol a všechno je tak neskutečně propojené.
Tuhle knihu doporučuji přečíst všem, kteří chtějí při čtení prožít neuvěřitelné množství emocí a jak já říkám, emočně se vyždímat.