...Román mě naprosto nadchl a musím říci, že jsem jej četla jedním dechem. Některé pasáže jsem si přečetla i dvakrát, jelikož byly opravdu silné a nezapomenutelné. Nádherný příběh o Evě, která pomáhala židovským dětem, sama podstupovala velké riziko, které ji za to stálo, aby zmíněné děti zachránila. Moc jsem ji fandila, aby na to nikdo nepřišel a držela jsem ji palce. Román se četl dobře, je srozumitelně psaný....
...“Velmi silný příběh. Kolikrát mě zamrazilo. A pak jsem si oddechla, že už nežijeme v režimu, který byl tak zákeřný, zasahoval do rodin a ničil je ještě v osmdesátých letech. Na postavy pořád myslím. Mohli to být moji i vaši sousedé.”...
...„Kniha je spojením špetky historie a prvoplánové romantiky. Obě hrdinky jsem si téměř ihned zamilovala. Do Natálie jsem se dokázala snadno vžít, i já jsem po nocích sledovala Hru o trůnu a s napětím si kousala ret. Eva si mě získala svojí nezměrnou sílou a vůli bojovat, proti zvěrstvům, která si dnes ani nelze představit.“...
...„Nadchl mě nejenom autorčin úderný styl psaní, ale i jakási citlivost, s kterou líčila osudy Sotirie a jejích blízkých. Už dlouho jsem nečetla něco tak dobrého a uspokojujícího a je možné, že se ke knize někdy znovu vrátím.“...
...„Co se týká čtivosti, nemám Terapii co vytknout. Stránky mi příjemně ubíhaly a já byla poháněná zvědavostí, co se stane dál, kdo za vším stojí, jaký bude Alicin další krok, s kým se s přátelí a s kým ne.“...
...„Zaujalo mě téma řeckých tragédií, které provází celou knihu. Pro mě jako čtenáře to bylo něco nového, zajímavého a originálního. Příběh to ozvláštnilo a navíc do sebe všechno hezky zapadalo.“...
...: Pokaždé, když vyjde nová kniha B. A. Paris, okamžitě se do ní vrhám, nekoukám na anotace nebo ohlasy, protože se jedná o mou oblíbenou autorku, jejíž knihy řadím k nejlepšímu v žánru. Terapie je jejím návratem do žánru psychothrilleru, a jejímu návratu rozhodně tleskám...
...„Pokud máte rádi příběhy z druhé světové války, ale zážitky z koncentračních táborů je na vás příliš emočně silné čtení, tak se podívejte po knize Jménem mojí sestry. Tady se setkáte s životem „obyčejných“ lidí v Praze, kteří se vyrovnávají s nástupem nacismu po svém, nedotýká se jich ani deportace, ani nucené práce…“...
...Nadchlo mě, jak dobře dokáže autorka popsat pocity nováčka, snažícího se získat nové přátele. I jak na ni dopadá celé to podezřívání všech okolo, až máte sami pocit, že je to hlavní hrdinka, kdo potřebuje terapii....
...„Příběh o řeckých dětech a ženách, jež utekly před válkou a v cizí zemi se musely naučit přežít, nemá žádné energické, dechberoucí tempo, spíše se jedná o poklidné vyprávění, ale rozhodně ne nudné. Dějová osa a rozmanité lidské osudy vás okouzlí svoji hloubkou, stejně jako zachycená atmosféra celého příběhu.“...